EXPEDICE ZÁPADNÍ ALPY 2024

Cesta novým INEOS Grenadierem a expedičním Isuzu D-Max po hřebenech hor a starých vojenských cestách na pomezí Francie a Itálie stála za to. Ty výhledy jsou prostě boží!

Každý rok aspoň jednou nasedne naše dajbychovská parta do teréňáků a vyrazí na offroad výpravu. Proč to děláme? Těch důvodů je deset. Za prvé auta pořádně nepoznáte jen při jízdách „kolem komína“ a my je chceme znát z reálného používání. Za druhé chceme otestovat novinky ze sortimentu našeho off-road příslušenství, co je v praxi šikovné a co méně. Za třetí vyzkoušet naše úpravy pro overland a nové nápady na ně; jak co funguje a co příště změnit. A za čtvrté až za desáté nás off-road a cestování prostě baví :)

Po dvou cestách do Rumunska (Jižní Karpaty 2022, Banát 2023) jsme tentokráte obrátili pozornost nezvykle na západ, do Itálie a Francie. Po loňském očistci v bahně, kdy jsme se prohrabávali rumunskými horami po povodních víc navijákováním než jízdou (jeden den jsme urazili asi 5 kilometrů za 8 hodin) nás spíš než off-road čekal overland, místo vyprošťování výhledy a celkově pohoda. Ano, název expedice je tedy značně nadnesený, ale nemůžete přece doma říct, že jedete z práce na výlet :)

TO SE SMÍ V ALPÁCH JEZDIT AUTEM?

Jak kde a jak kdy. V oblasti západních Alp je spousta starých vojenských cest z obou světových válek i starších. Dále různé obslužné cesty a podobně. Třeba na nejvyšším bodě cesty, Col de Sommeiller (3000 m n. m.) bývalo lyžařské středisko, které skončilo v 80tých letech, když se ledovec příliš zmenšil. No a v Alpách obecně je hodně pastvin, které musí být nějak obsluhované.

Některé cesty jsou volně průjezdné některé pouze v některých dnech, některé jsou placené mýtem nebo vstupem do národního parku. Obecně jednodušší to je v Itálii. Ve Francii jsou pravidla leckdy nejasná a jasno v tom občas nemají ani místní nebo policie. Jako vždy platí: používat selský rozum, jezdit tam, kde jezdí místní, nejezdit mimo cesty, neničit cesty, neplašit zvěř, nerušit obyvatele, zanechávat místa v lepším stavu než před příjezdem. Prostě být ohleduplný.

Třeba v Rochemolles jsme podle map odbočili na úzkou cestu a po chvíli zjistili, že jedeme mezi baráčky samoty. Cesta se zúžila mezi zídky tak, že se nešlo otočit. Místní dvě babky starší dámy nám vyběhly v ústrety. Trochu jsme se báli, že dostaneme holí přes záda, ale hned jsme se omlouvali a dámy z nás naopak měly radost a navigovaly nás při otáčení na jejich dvorku. Přestože uměli jen italsky, pěkně jsme si rukama pokecali s úsměvy zapili setkání.

JAK JSTE CESTU PLÁNOVALI?

Tentokrát jsme měli skvělého pomocníka v knížce Alpy bez asfaltu od Michala Nováka. V tomto off-road průvodci najdete nejen všemožné trasy, ale i jejich podrobný popis včetně fotek, úrovně off-roadu, otevírací doby, míst na spaní, vody, zajímavostí atd. Vřele doporučujeme. Michal prý chystá i Rumunsko bez asfaltu.

Tyto trasy jsme kombinovali s doporučeními známých. Vše pak máme zanesené v Mapy.cz. To je neocenitelný pomocník, ať už jezdíte autem, na kole nebo pěšky. Rozhodně je nezbytné stáhnout si dané lokality offline. Přestože jste v západní Evropě, většinu dne nemáte signál.

JAK NÁROČNÝ JE OFFROAD?

Není. Když si vyberete lehčí trasy, zvládnete je lepším 4x4 osobákem. Leckdy jsme s našimi expedičními speciály vypadali nepatřičně vedle místního bači s prastarou 4x4 Pandou:) My ale máme auta jako showcar, takže jsme si samozřejmě vybírali ty náročnější cesty. Na rozdíl od Balkánu, kde je častým terénem bahno, tady jsou to spíše kameny a skály. Občas pěkně ostré, velké v kombinaci s dírami. Výhodou je tak světlá výška a dobré pneumatiky. Emtéčka tady nepotřebujete k tomu, abyste vyjeli, ale máte o řád menší šanci, že prorazíte gumu třeba z boku. A jsou tu krásně úzké cesty, kde na jedné straně je skála a na druhé sráz pár set metrů. Nic pro ty, co mají strach z výšek. Naučíte se tu couvat, když se dostanete k zátarasu, nebo potkáte někoho proti a nejbližší místo je kilometr vzadu… Uzávěrky pak mohou přijít ke slovu, když přijde bouřka a dlouho prší, že se cesta může změnit v potok. Když jedete půl dne v mraku, nebo hledáte cestu už za tmy, hodí se dobrá světla.

PROGRAM A TRASA VÝPRAVY DO ALP

Přesnou trasu nemá cenu popisovat, měli jsme jen devět dní, a tak jsme chtěli stihnout zbytečně moc. Naplánujte si tempo pohodovější, ať si užíváte samotnou cestu, zajdete si na výšlap, projdete pěknou vesnici nebo si prostě uvaříte kafe na místě, kde se vám líbí výhled.

My dlouhou cestu na jih rozdělili na dva dny. První den jsme přes Brenner dojeli do Trenta a projeli se vyspat do oblasti kolem Lago Coe. Krásné pastviny, ale tunel, na který jsme se těšili byl nově uzavřený. Nicméně nocleh v lese s báječným výhledem nás naladil na alpskou pohodu.

DÁLNICE

Za zmínku stojí přesuny. Italské dálnice patří k nejhustším, ale také k pěkně drahým. Většina má soukromého majitele a platí se na mýtných branách. Špatné odbočení tak může přinést nejen ztrátu času, ale i platbu navíc. Zpomalených a opravovaných úseků je hodně, kolem skoro nulová krajnice. Pokud nechvátáte a chcete si hrát s navigací, asi lze při některých přesunech jet mimo placené úseky. Tenhle časový komfort jsme my neměli.

Následoval přesun severní Itálií do oblasti Kottických Alp táhnoucích se na pomezí Itálie a Francie, kde jsme strávili několik dalších dní. Zmíním se o několika zajímavých trasách. Vymýšleli jsme je kombinací těch v průvodci, našeho směru putování a časových omezení vjezdu na některých místech.

Hned výjezd na Monte Jafferau byl krásný zážitek. Stoupání skoro do výšky 2 805 m n. m. a panoramatické výhledy při zapadajícím slunci. Díky zavřenému prvnímu úseku, který jsme museli objíždět, jsme si dokonce užili i trochu offroadu ve velmi rozbitém a strmém výjezdu. Na noc u pevnosti kousek pod hřebenem vzpomínáme doteď. Neskutečné ticho a miliony hvězd na jasné obloze. A zima. Jako fakt kosa.

S tepelným nepohodlím je třeba počítat. Nevadí ani tak na spaní, střešní stany jsou z poctivého plátna, máte silnou matraci a s dobrým spacákem vám menší mrazy nevadí. Horší je to při večerním posezení. Ale zase nemusíte chladit pivo :)

PARTA

Dobrá parta je základ a máme štěstí, že u Dajbych 4x4 jí máme. Vždyť mnozí zde kroutí už třetí dekádu. Na cestu vyráží primárně Ti, které znáte třeba z off-road kurzů nebo jiných akcí jako Grenadier meeting. V autech se letos střídali Martin Both z off-road oddělení, prodejce Honza Valenta, markeťák Tomáš Petrů a nováček Petr Dajbych mladší. 

Zajímavá i z šoférského hlediska je i trasa na pevnost Monte Pramand. Na vrchol vede jeden z mála off-road úseků. U nedalekých kasáren řidiče čeká několik set metrů dlouhý tunel, kde je třeba kontrolovat a nepotkat nikoho v protisměru. Jinak couvání je dovednost, kterou jsme trénovali opravdu hodně. Kvůli protijedoucím autům, uzávěrám nebo závalům jsme leckdy couvali stovky metrů úseky se skálou na jedné straně a srázem na druhé.

Nejvyšší nadmořské výšky jsme chtěli dosáhnout v průsmyku Col de Sommeiller, asi nevyšším místě, kam se dá v Evropě standardně dojet díky cestě, která vedla k kdysi zaniklému lyžařskému středisku na ledovci. Tří tisíc jsme nakonec nedosáhli, v poslední serpentině byly dva závaly, které bychom asi odstraňovali celý den. Tam vyjeli ale cyklisté, kteří se škrábali stejnou cestou po obrovských šutrech. Klobouk dolů. I když o jejich rozumu jsme trochu pochybovali, když jsme jednotlivé účastníky jakéhosi amatérského dálkového závodu vídali kolem našich aut i hluboko v noci. Sama holka na kole s čelovkou při sjezdu po kamenné cestě… ale prosti gustu, žádný dišputát.

Druhou polovinu týdne jsme trávili jižněji, v o něco nižších Ligurských Alpách.

Na další pevnosti, Monte Saccarello s nádhernými výhledy, kde jsme chtěli nocovat nás přepadla pravá horská bouřka. Ze samotného vrcholu jsme stačili ujet, než se rozpoutalo bleskové peklo. Pohodový výjezd kamenitou cestou se najednou stal zajímavou výzvou ve sjezdu, když viditelnost klesla v mraku a lijáku s kroupami na několik metrů a grip kamenů, po kterých tekly potoky vody, také nebyl nejlepší. Pořádné světlomety od ARB tak přišly k duhu. Stany nebylo reálné stavět, ale na jednom rozcestí jsme našli dřevěnou boudu, přístřešek s dírami místo dveří a okna. Ty jsme nahradili celtou a igelitem, do jámy v podlaze napasovali stůl a natěsno vměstnali židličky. Venku se ženili čerti, ale my měli zásoby a postupně zjistili, že grog se dá vařit z modřínovice i pálenky z hořce. Bouřka v noci odezněla, o to hezčí byl pohled na východ slunce přímo ze spacáku.

VYBAVENÍ

O vybavení, věcech nebo proviantu, které vozíme s sebou by se dal napsat další článek. Každý má potřeby jiné, i v naší posádce třeba jídlo někdo řeší připravenými Adventure menu jiný si opravdu vaří z domácích zásob. I v Alpách lze být několik dní v horách, aniž byste sjeli do vesnic. Počítat tedy musíte hlavně s palivem. Kdykoliv lze natankovat, dejte plnou a kanystr na střeše se snadno uveze. My měli nevýhodu, že každé auto bylo na jiné palivo a záloha tak nešla sdílet. Podobně jako palivo se vyplatí mít vyřešené předem i to, co dělat, když se autu něco stane až za hranicemi. Když jste den cesty od nejbližšího servisu, není čas to řešit za pochodu.

AUTA